Kořist má být hračka, ne vaše prsty
Kotě přirozeně sleduje pohyb, číhá, vrhá se dopředu a zkouší zachytit „kořist“. Když mu člověk pravidelně mává prsty před čumákem, nemůže se později divit, že si za vhodnou kořist považuje i ruku u televizního ovladače. Vhodnější je udice s bezpečně upevněným koncem, měkký míček nebo hračka, kterou lze poponášet po podlaze. Hru ovládejte tak, aby kotě mohlo střídavě čekat, pronásledovat a nakonec něco chytit. Nekonečné mávání vysoko nad hlavou bývá spíš hektické než zábavné. Šňůrky a dlouhé provázky schovávejte po skončení hry, aby je kotě bez dozoru nežvýkalo.
Krátké hry mají větší smysl než maraton
Několik kratších her během dne může lépe odpovídat kočičímu rytmu než jediné vyčerpávající dovádění. Vyberte chvíle, kdy je kotě bdělé a zvědavé. Začněte pomalu, přidejte pár rychlých pohybů a pak dovolte úspěšný „lov“. Po skončení nabídněte obvyklý odpočinek nebo jídlo podle režimu. Kotě, které začne být přehnaně rozrušené, skáče po nohách a nedokáže se zastavit, možná potřebuje pauzu, ne další stimulaci. Sledujte i řeč těla; hra s uvolněným tělem se liší od obranného postoje, ve kterém jsou uši stažené a kotě syčí.
Kousnutí není výzva k souboji
Když se kotě zakousne do ruky, prudké škubnutí může zvýšit jeho lovecké vzrušení. Lepší je pohyb zastavit, kontakt klidně ukončit a další hru vést přes vhodnou hračku. Nekřičte, netrestejte ho vodou ani mu nestrkejte prsty do tlamy. Pokud kousání vzniká při hlazení, hledejte okamžik, kdy kočka začala dávat najevo přetížení: švihnutí ocasem, ztuhnutí, otáčení hlavy k ruce. To je jiná situace než lovící kotě. V obou případech však pomáhá respektovat hranice a předcházet opakování, místo aby člověk čekal na další zásah.
Hračky z domácnosti s rozmyslem
Kartonová krabice s bezpečně odstřiženými uchy může být pro kotě atraktivnější než drahá plastová věž. Papírový tunel nebo lehký míček rozvíjí průzkum prostoru. Z hračky odstraňte části, které se snadno odtrhnou a spolknou. Nechávejte stranou gumičky, jehly, nitě, vánoční řetězy a malé plastové součástky. Laserové ukazovátko může některé kočky frustrovat, pokud nemají možnost nakonec něco skutečně chytit; bezpečnější je doplnit jeho použití fyzickou hračkou a nemířit do očí. Každá hračka má dobu, kdy je zajímavá. Střídání několika bezpečných kusů je často účinnější než hromada stále rozházená po pokoji.
Spánek patří k výchově stejně jako hra
Koťata potřebují mnoho odpočinku. Není vhodné je probouzet, kdykoli se návštěva chce podívat na roztomilé uši. Ukažte dětem, jak poznat, že kotě spí, a proč má mít úkryt, kam se nesahá. Předvídatelný režim pomáhá zvládnout i večerní aktivitu: hra, jídlo a klid mohou být příjemným rituálem, přesto nečekejte dokonale přesné hodiny. Když zvíře pravidelně útočí na nohy v určité části dne, pozorujte, zda mu nechybí vhodná aktivita nebo možnost vybít loveckou energii. Cílem není unavit kotě do bezvědomí, ale naučit ho, že život s lidmi nabízí bezpečnou, zábavnou a srozumitelnou podobu hry.
Co dělat, když si kotě nechce hrát samo
Některé hračky jsou zajímavé pouze tehdy, když se pohybují jako živá kořist. Míček položený týden ve stejném rohu se stává součástí nábytku. Zkuste jej na chvíli uklidit a potom použít při krátké hře, nebo nabídněte udici vedenou za rohem krabice. Kořist, která se stále pohybuje přímo proti kočce, často nepůsobí přirozeně. Vybírejte tempo, při kterém kotě stíhá sledovat i chytit. Při samostatné hře ponechte jen bezpečné předměty bez dlouhých šňůr a uvolnitelných částí. Pokud kotě nemá zájem ani o běžně oblíbené činnosti a současně méně jí nebo je apatické, nemusí jít o povahu. Zvažte veterinární posouzení.
Častá otázka
Proč kotě číhá na lidské kotníky?
Pohybující se nohy mohou připomínat kořist, zvlášť pokud kotě nemá pravidelnou možnost lovit vhodnou hračku. Zkuste zavést několik krátkých her s udicí nebo míčkem a po dokončení uklidit nebezpečné šňůry. V okamžiku útoku neproměňujte situaci v další vzrušující honičku. Hru s rukama a nohama nedoporučujte ani ostatním členům domácnosti. Pokud se projev objevil náhle nebo je spojený s výraznou podrážděností, zvažte zdravotní příčinu a konzultujte ji.